Jak vychovat šampiona
PAVEL ZACHA – JAK VYCHOVAT ŠAMPIONA
Na konci března se na ŽLTC konala přednáška pana Zachy – Jak vytvořit ideální podmínky pro sportovní růst dětí. Přednáška byla tak zajímavá, že spousta rodičů vydržela až do pozdních večerních hodin. Někteří panu Zachovi druhý den ještě děkovali, objednávali si jeho knížku, nebo dokonce sjednávali další osobní schůzku. Někteří byli jeho extrémním pojetím až trochu zaskočeni, proto bych chtěl získané informace utřídit a zhodnotit:
Pan Zacha je oddaný rodič, trenér a manažer svých dětí v jedné osobě. Je to vizionář, který si své životní know-how nenechává jen sám pro sebe. Stejně jako lidé, kteří dříve šířili křesťanství, jezdí nejen po Česku ale i po světě, přednáší a pomáhá druhým. Šíří nový trend – větší důslednost a obětavost ve výchově dětí. Varuje před pohodlností dnešní „počítačové a televizní“ generace, chce přitáhnout více mladých lidí zpět ke sportu a motivovat je, aby si poctivou každodenní prací plnili své sportovní a životní cíle.
I když pan Zacha začal s všestrannou sportovní přípravou svých dětí velice brzy – už od prvního roku (na tom je založena jeho výchovná metoda Kamevéda), věřím, že našim dvanáctiletým hráčům ještě vlak neujel!!! My Češi dospíváme mentálně a herně později a dosahujeme největší úspěchy ve většině sportů až kolem 25ti let. Poselství Zachovy přednášky pro nás rodiče a trenéry tkví v tom, že i starší děti mají šanci uspět, pokud se rozhodnou na sobě tvrdě pracovat, budou samostatnější a budou tenisem opravdu žít.
Každý z nás si z jeho přednášky pro sebe něco vezme. Každé dítě a každá rodina má jiný příběh, někdo jde k úspěchu pomaleji, někdo jde nahoru raketovým tempem. Svou tréninkovou koncepcí razím v klubu spíše pomalejší a uvolněnější cestu. Rozvoj schopností a osobnosti našich hráčů je spíše postupný, přesto bychom se měli nad spoustou věcí, které na přednášce zazněly, zamyslet. Pro mě osobně bylo zajímavé téma stravy sportujících dětí, které bude níže podrobně popsáno (viz. kniha – Jak vychovat šampiona). Také mě velmi zaujalo zapojení prvků mentálního tréninku do tenisového tréninku. Na tento velmi důležitý faktor hry budu v tréninku svých top hráčů dávat větší důraz.
Pokud se tenisu děti věnují naplno, je to ten nejlepší sport pro život! Nejen Zachův syn, ale také jeho dvě dcery, jsou toho příkladem. Obě sice se závodním tenisem už skončily, ale i tak jsou úspěšné. Vůli, vytrvalost a důslednost z tenisu zúročily v tom, že vystudovaly vysoké školy v Praze a věnují se svému zaměstnání. Zachův trend výchovy (Kamevéda) je prospěšný nejen ve sportu, ale hlavně v životě…
PROBLEMATIKA Č.2 – ZÁSADY PRO STRAVOVÁNÍ DĚTÍ
„Pokud rodiče podrobí své dítě náročnému komplexnímu sportovnímu rozvoji a budou ignorovat podstatný faktor sportovní výživy, dříve nebo později se celý systém dostane do potíží a selže.“
Nutnost věnovat velkou pozornost výživě dospělých profesionálních sportovců včetně nejrůznějších speciálních přípravků a doplňků stravy chápe dnes většina naší populace. Nutnost věnovat se této záležitosti u sportující mládeže v žákovském a dorosteneckém věku už potom chápe jen menší část rodičů a trenérů…
SOUHRN ZÁSAD STRAVOVÁNÍ SPORTUJÍCÍCH DĚTÍ:
- Orientace na vlastní produkci zdravých potravin.
- Přímé odběry zemědělských produktů z biofarem.
- Důraz na investice do biopotravin v obchodech.
- Velký podíl nejkvalitnějších mléčných výrobků.
- Dodržování podílu výrobků z ovčího mléka.
- Velký podíl ovoce a zeleniny ve skladbě stravy (do čtyř let 4 porce denně, nad čtyři roky 6 porcí, jedna porce je 150 g vařené zeleniny, jeden kus ovoce nebo zeleniny, miska salátu, 1 sklenice ovocné nebo zeleninové šťávy).
- Děti by měly mít pravidelně 5-7 jídel denně.
- Porce cereálií a ovoce by měly být dostupné neustále.
- Děti bychom neměli nechat ani přejídat, ani hladovět.
- Orientace na ryby a mořské produkty.
- Králičí, jehněčí, telecí maso včetně domácí drůbeže chované pod širým nebem.
- Maso citlivě a rychle tepelně zpracovávat, nevysušovat, aby bylo šťavnaté.
- Výrazný podíl rýže jako přílohy k hlavním jídlům.
- Těžiště stravy spočívá v pracně připravovaných čerstvých pokrmech s využitím pouze čerstvých ingrediencí, bez využívání polotovarů, konzervantů a laciných náhražek plných chemie.
- Jídlo solit, sladit a kořenit šetrně.
- Dlouhodobé investice do nejkvalitnějšího ovoce, zeleniny, masa a příloh.
- Přednostně připravovat stravu syrovou, vařenou, dušenou, nebo připr. v parním hrnci.
- Omezení příjmu sladkých limonád, fast foodů, kořeněných, přeslazených a přesolených na naprosté minimum!
– Děti by měly pít zejména:
- čerstvé mléčné ovocné koktejly, čerstvé lisované mošty,
- čerstvě vymačkané šťávy z citrusových plodů ředěné vodou,
- vychlazené bylinkové a ovocné doma vařené čaje bez barviv a dochucovadel,
- pramenitou vodu, neperlivé neslazené, nedochucované minerální vody, iontové nápoje, actimel, biomléko, kefír, podmáslí.
– Výdej energie dítěte musí být v rovnováze s jejím příjmem.
– Rodiče by se měli snažit mít stále pro dítě k dispozici (doma, v ledničce nebo tašce s sebou na sportovištích, v přírodě) potřebný sortiment a množství nápojů, potravin a vhodného ovoce ke krytí energetického výdeje dítěte a jeho průběžnému doplňování. Neustálá dosažitelnost nápojů a zdrojů energie je nutností.
Pokud je řeč o stravování dítěte, je možné uvádět bezpočet receptů, rad a doporučení. V prvé řadě je třeba dát důraz na poctivou a přímou přípravu stravy z těch nejčistších a nejkvalitnějších produktů bez orientace na nákup uzenin polotovarů a hotových výrobků ze supermarketů. Vše čerstvé, nemražené. Žádné směsi, pomazánky nebo kupované mleté maso. Je to způsob velice náročný, drahý, pracný, ale prvotřídní kvalitu výživy můžeme zajistit pouze tímto způsobem.
Určitě je možné doporučit pěstování některých plodin svépomocí na zahradě bez užívání postřiků, hnojiv a přípravků chemicky likvidujících škůdce, což bude u někoho schůdné především u bylinek, zeleniny a ovoce. Tyto produkty možná někdy nebudou tak dokonalé jako z obchodů, ale budete přesně vědět a znát „rodokmen“ toho co jíte. Tuto okolnost vám v obchodě nikdo nezaručí. Stejné je to s mlékem a masem, které můžeme produkovat svépomocí nebo osobně odebírat z biofarem, kde si podmínky chovu můžeme na vlastní oči ověřit. Mléko od krávy chované celoročně na pastvinách v podhorských oblastech plných lesů a zelených luk, kde nelze spatřit široko daleko továrny, spalovny a frekventované silnice, bude mít jistě ty nejlepší parametry, stejně jako podobně chovaní králíci, drůbež, jehňata nebo zvěřina. Při konzumaci ryb dáváme přednost rybám žijícím v přírodě před těmi krmenými granulemi a průmyslově vyráběným krmivem.
Pokud kupujeme potraviny v obchodech, lze doporučit dávat přednost plodům moře, jako jsou krevety a volně loveným druhům ryb. Ryby a plody moře by měly tvořit co největší část jídelníčku, kterou je dítě ochotné akceptovat.
U ovoce se lze zásobit brusinkami, borůvkami, ostružinami z našich hor a zmrazit si dostatečnou zásobu na koktejly na celý rok, případně doplňovat čerstvými jahodami z Maroka nebo Egypta, borůvkami a ostružinami z Chile nebo Mexika – tedy ze zemí, kde jsou tyto produkty pěstovány pod širým nebem a při dostatku přímého slunce. Americké brusinky jsou k dostání v našich obchodech na podzim. Lze z nich připravovat koktejly a přebytky zmrazit, aby je bylo možné do koktejlů občas přidat v průběhu celého roku.
Ze středomoří a Dálného východu zase sáhneme po velkém množství granátových jablek, citrusových plodů, banánů a produktů z oliv. Zvláště granátová jablka, jejich přecezenou šťávu, využívám do koktejlů snad každý den.
U másla lze doporučit kvalitní irská másla a másla některých biofarem u nás. Mléko, jogurty a tvarohy jsou ve velkých obchodech už běžně k dostání s logem „BIO“. Také sýry tvoří velmi důležitou součást stravy dětí. Pokud máme možnost, snažíme se zařazovat i čerstvé ovčí sýry.
Takové produkty by měly tvořit základ jídelníčku. Školní jídelny, restaurace a jídelny není problém využívat v době soustředění, turnajů a zápasů. Je třeba si ale uvědomit, že přestože kuchaři umí jídlo dokonale ochutit a připravit, prvotním podnikatelským přikázáním těchto zařízení jsou nízké náklady a vysoký zisk. To jsou jiné priority, než kterými se řídí teorie Kamevédy. Intenzivně sportujícím dětem poslouží nejlépe domácí kuchyně.
Dětská obezita
Mohlo by se zdát, že obezita se u sportujících dětí nemůže objevit. Je to záležitost celospolečenská, vždyť každým rokem přibývá v Evropě 400 000 mladých obézních Evropanů. Pokud se objeví nadváha u pravidelně sportujícího dítěte, je velmi pravděpodobné, že ji způsobilo špatné dávkování a hospodaření s cukry. V tomto ohledu je nejlepší si nechat „na míru“ připravit jídelníček dítěte odborníkem na výživu.
Ryby
Snad každý odborník na výživu doporučuje v jídelníčku sportujících dětí velký podíl rybího masa. V jedné tenisové publikaci jsem dokonce četl doporučení „ v pondělí… v poledne na oběd bílé maso nejlépe rybu…“ A když sem dospěl k neděli opět sem si přečetl stejné doporučení jako šest dnů předtím… Na oběd bílé maso nejlépe rybu, člověk si pomyslí, že onen odborník na výživu se asi zbláznil. Prozatím sem nepotkal dítě, které by dokázalo sníst dlouhodobě každý den porci ryby. Některá zdánlivě dobrá doporučení jsou špatná a nerealizovatelná už jen z důvodu, že pro drtivou většinu naší dětské populace jsou nepřijatelná. Výživa musí dítěti také chutnat. Nicméně je pravdou, že stravu z ryb lze maximálně doporučit a rodiče mají štěstí, pokud jejich dítě ryby konzumuje rádo. Já takové štěstí nemám, ale daří se mi do jídelníčku zařazovat i třikrát týdně krevety. Je možné také dítě ošálit tím, že rybí maso jemně rozmixujeme do potravin jako zahušťovadlo. Můžeme z něj udělat omáčku s ingrediencemi, jako jsou houby, bylinky, česnek, cibule a podobně, které rybí chuť překryjí. Často se diskutuje o tom, zda volit sladkovodní ryby nebo mořské. Mořské plody jsou z pohledu zdravé výživy mnohem atraktivnější. Pro srovnání je užitečné uvést obsah jódu. Sladkovodní ryby obsahují ve 100g čtyři mg jódu, zatímco mořské ryby jej v průměru obsahují kolem 190 mg. Opět platí pravidlo, že se snažíme do jídelníčku dětí zařazovat ryby, které byly vyloveny z volného moře, než ty vyprodukované průmyslově, pokud takovou možnost výběru máme.
BIO potraviny
Konzumace BIO potravin je na vzestupu. Jejich nevýhodou je dostupnost a vyšší cena. Pro stravování sportujících dětí je lze jednoznačně doporučit, a to v co největším možném zastoupení. Nejzákladnější fakta:
- Biopotraviny mají přírodní skvělou chuť a při jejich přípravě nelze použít umělá dochucovadla, barviva a další umělá vylepšení chuti, vůně nebo konzistence.
- Jsou produktem ekologického zemědělství bez použití chemických látek a hnojiv
- Jsou lépe stravitelné a bohatší na přírodní minerály a vitamíny
- Podle evropské normy EG-EKO nesmí být tyto potraviny ozařovány, zvířata musí být krmena pouze ekologickými krmivy a nelze používat antibiotika a hormonální stimulace růstu.
PAVEL ZACHA – JAK VYCHOVAT ŠAMPIONA
PROBLEMATIKA Č.1 – KONDICE
RODINNÝ BODOVACÍ SYSTÉM
Systém představuje skvělý dlouhodobě fungující vynález, který se mi v průběhu let u všech dětí velmi osvědčil. Nejlépe může fungovat od čtyř do dvanácti roků, ale v různých formách i dříve nebo později. A jak vlastně vznikl?
Vytvořil jsem ho v době, kdy dcery Monika a Leona hrály velmi intenzivně tenis. Během velmi krátké doby začaly vyhrávat turnaje, ve čtyřhře byly v určitém období téměř k neporažení. Cesta k tak rychlému nárůstu výkonnosti vedla přes velice náročnou všestrannou přípravu i mimo tenisové kurty.
Razil jsem zásadu, že pokud tenistka v 10 letech denně trénuje 90 minut na kurtu, musí ve stejný den po stejnou dobu dělat jiné sporty, jinou činnost, která v tomto množství a při dostatečné intenzitě dokáže kompenzovat zdravotní rizika tenisu. Mělo by dojít k rovnováze a vyvažování jednostranné zátěže, odstraní se psychické opotřebení a současně vede k možnosti nejrychlejšího sportovního rozvoje ve zvoleném sportu.
Při vymýšlení vedlejší sportovní činnosti se rodiče a trenér postupem času dostanou do situace, kdy je nutné své svěřence přesvědčit o nezbytnosti jejího pravidelného a dostatečného provádění. Tenis je hra, stejně jako hokej, fotbal nebo basketbal, ale kliky, shyby na hrazdě, hody medicinbalem, dřepy, strečink či atletika už taková zábava pro některé jedince být nemusí. Nesmí se z toho postupem času stát nucení, přemlouvání, nepříjemné vyhrožování a všemožný nátlak. Ten totiž logicky vyvolává opačný tlak ze strany dítěte, který navíc s každým dnem a týdnem nabývá na síle. Snažil jsem se tedy najít způsob, který by přehodil „ balón“ na naše děti. Chtěl jsem, aby holky samy byly iniciátorem takového tlaku pro změnu na své rodiče k provádění prospěšné doplňkové činnosti. Nejprve se zdálo, že takový prostředek neexistuje, případně funguje jen krátkodobě. Jak pozdější praxe ukázala, byl to omyl. Takový systém můžete využít pro vaše děti a může úspěšně fungovat celé roky.
Nejprve je nutné vytvořit motivaci pro děti. Něco po čem touží a co není v rozporu se zásadami Kamevédy. Osobně razím tu zásadu, že pokud dítě věnuje veškerou energii dlouhodobé snaze dosáhnout sportovního úspěchu, projevuje obdivuhodnou kvalitu, vůli a charakter, když tedy na jedné straně velmi tvrdě, vytrvale a poctivě pracuje, mělo by mít na straně druhé vytvořené ty nejlepší podmínky, mělo by pracovat s tím nejlepším náčiním a vybavením, mělo by být za svůj přístup také někdy odměněno. Tenis je zvláštní sport náročný na psychiku. Zvláště u dívek kolem desíti a dvanácti let. Když má soupeřka lepší raketu nebo sukýnku, jako by vedla v setu dva nula ještě před jeho začátkem. Bylo jasné, že nejlepší vybavení dcerám určitě chceme jako uznalí rodiče pořídit, cítili jsme to jako spravedlivé vůči nim a jejich opravdovému zaujetí. V té době to nebylo jednoduché, měli jsme nejnižší příjmy za celou dobu existence naší rodiny a vyhazovat peníze z okna jsme si opravdu dovolit nemohli. Ale na dětech jsme nikdy nešetřili. Stále bylo třeba kupovat novou raketu, tašku na rakety, nové špičkové tenisky, sukýnku či čelenku uznávané značky. Tyto věci (ale třeba i dovolenou nebo výlet) jsme používali jako odměnu, kterou je nutné si zasloužit. Věci, které bychom stejně museli koupit, ale které bylo možné využít jako cílovou odměnu za nějakou náročnou činnost.
Potom ale bylo nutné vymyslet pravidla hry. Ty si musí podle situace, možností, dostupnosti sportovišť a ročního období sestavit s ohledem na své prostředí každý z rodičů sám. Používal jsem letní nebo zimní seznam činností.
Příklad: V letním období bylo možné denně provádět zhruba třicet až padesát druhů sportovních aktivit a cviků, které bylo možné klasifikovat. Bylo třeba stanovit měřítko, žebříček hodnot jednotlivých cvičení. Sestavit je do systému tak, aby byl v rovnováze, aby v jedné disciplíně nebylo možné získat snadno hromadu bodů, zatímco jiná by odrazovala neúměrnou náročností. Prvotní verze jsem postupem času ještě zdokonalil. V systému byla každá sportovní činnost bodově ohodnocena. Důležité bylo stanovit hodnotu jednoho bodu. Uvedu příklad letního bodovacího systému pro dívky tenistky ve věku 9 až 11 let (pro syna byl tento systém v provozu už od 5 let):
Výkony nutné pro přičtení jednoho bodu do rodinného bodovacího systému:
– hody medicinbalem………………………………………………..150 x
– cvičení na posilovacím stroji Total gym……………………20 min
– shyby na hrazdě………………………………………………………45 x
– švihadlo……………………………………………………………………500 x
– běh na 200 m……………………………………………………………3 x
– kliky………………………………………………………………………….100 x
– sedy z lehu………………………………………………………………..120 x
– výskoky ze dřepu……………………………………………………….80 x
– dřepy…………………………………………………………………………200 x
– bruslení na kolečkových bruslích……………………………….20 min
– jízda na kole………………………………………………………………6 km
– běh na 1 km………………………………………………………………1 x
– sprinty do kopce dlouhého 25 m……………………………….12 x
– hry (basketbal, fotbal, házená)…………………………………..30 min
– stolní tenis………………………………………………………………….6 setů do 21 bodů
– atletika…………………………………………………..abeceda a 6 startů na 20 metrů
– strečink……………………………………………………………………….15 min
– šplh o tyči…………………………………………………………………….8 x
– tenisový trénink…………………………………………………………..30 min
Ještě bylo nutné určit počet bodů, které je v průměru nutné nashromáždit za jeden den, aby se dalo hovořit o splnění limitu. Tento počet bodů se nakonec ustálil na čísle 14. Je to počet, který lze dosáhnout, ale dítě musí dobře plánovat a pořádně se snažit. Je důležité si uvědomit, že také chodí do školy, musí si odpočinout, jíst a hrát tenis podle svého týdenního rozvrhu. O víkendu čeká zápas družstev nebo dvou až třídenní turnaj, kde se toho moc udělat nedá. Tento systém skutečně není pro pohodlné jedince.
A konečně, bylo potřeba vytvořit pravidla, díky nimž toto bodování bude fungovat. Vytisknul sem si tedy pro každou z dcer na tvrdém archu formátu A4 bodovací systém. Na levé straně byly napsány sportovní disciplíny, na vrchní straně byla čísla od jedné do dvaceti, což bylo označení pro dny. Z tohoto seznamu vznikla propojením čarami stránka s dvaceti okénky a každé disciplíny. List byl ozdoben fotkami nejlepších tenistek. Aby vše bylo co „nejoficiálnější“, k předávání prázdných bodovacích plánů nastoupila celá naše rodina, obě dcery jej podepsaly a převzaly v průhledných deskách do své péče.
Systém tedy fungoval tak, že během dne musely získat 14 bodů, aby bylo možné bodovací systém splnit. Pokud dcera dosáhla první den pouze deset bodů, nic to neznamenalo. Důležitý byl stav ve 20:00 poslední dvacátý den bodovacího systému. Obě dcery mohly své zatížení plánovat podle sebe. Jediným omezením bylo, že cvičit se muselo skončit v osm hodin večer, aby mohly jít v klidu spát.
Děti vždy věděly, o co usilují. Pokud Monika měla jako cílovou prémii vypsanou novou raketu, potom Leona usilovala o vyhlédnutou sukýnku s čelenkou a potítka na zápěstí. V červnu byl zase pravidelnou odměnou odjezd na dovolenou k moři (nejčastěji do Itálie nebo do Francie). Preferovali jsme středomoří jako regeneraci pro děti v jediné možné době v červnu, kdy nebyly celostátní turnaje a o jednom víkendu bylo volno od tenisové ligy družstev. Tohle byla odměna jako hrom zvláště při prvních cestách k moři do Itálie, kterou všechny děti nesmírně prožívaly.
Slavnostní vyhlašování výsledků bodovacího systému proběhlo rovněž za účasti co nejvíce lidí. Jako trenér jsem od obou dcer převzal vyplněné bodovací systémy a předal jim ceny a diplom. V systému nešlo pouze o splnění stanoveného počtu bodů, ale také o splnění s co největším počtem bodů navíc. Pokud někdo dosáhl rekordu, obdržel mimořádnou odměnu.
Po úspěšném dokončení dvaceti dnů bodovacího systému následoval den volna. Pokud se podařilo dokončit bodování v osobním rekordu, následovaly dva dny volna.
Vedle odměn existoval také systém pokut v případě nesplnění. V prvním případě byla jako pokuta určena důtka a neudělení cílové odměny, v druhém případě by to bylo vyřazení z našeho rodinného „vrcholového bodovacího centra“ a zanechání závodní tenisové činnosti. Asi nemusím zdůrazňovat, že děti vždycky bodovací systém splnily, z velké části v novém rekordu, a k trestům samozřejmě nikdy nebylo třeba sáhnout.
Systém sloužil také jako jednoduchý tréninkový deník. Nejprve jsem vše úplně nedoceňoval, ale když jsem po půl roce spočítal tisíce kliků, hodů medicinbalem, shybů, přeskoků švihadla nebo uběhaných kilometrů, teprve jsem si uvědomil, jaký obrovský přínos měl bodovací systém v uplynulém období na fyzickou kondici dětí. Dělaly spoustu věcí, které by bez něj určitě nepodstupovaly.
Nejpříjemnější ale byla zkušenost, že nucení a přemlouvání k činnostem natrvalo zmizelo. Z jednoho konce neustále znělo: „Tati, pojď se mnou házet medicinbaly! …Pojď mi počítat kliky a dřepy! … Můžeme si udělat kolo a běhání? …Leono, bude půl osmé, pojď si ještě udělat sedy a shyby, ať máme nějaký náskok!…“
Skutečně bylo příjemné, nechat se žádat k asistenci u všech těchto činností, které děti dělaly ze svého rozhodnutí, s nadšením a zaujetím, protože věděly, že dvacátý den se každým okamžikem blíží a vyhodnocení bude příjemnou záležitostí.
Přiznávám, že to má trochu nádech knih od Jaroslava Foglara. V nízkém věku se tak děti učily odpovědnosti, vytrvalosti i samostatnosti. Bodovací systém může představovat skvělého pomocníka pro všechny rodiče, kteří se snaží motivovat děti k dosažení nějakých vysokých cílů nebo jen k tomu, aby se zdravě hýbaly a neseděly po hodinách ve škole jen u počítače. Je vlastně jedno, zda se tímto budou děti směrovat ke studiu cizích jazyků a do těchto kolonek se vyplní tomuto záměru odpovídající hodnoty a úkoly, nebo se dítě bude věnovat hudbě a rubriky budou obsahovat náplň muzikální. Princip fungování bodovacího systému zůstává v těchto případech stejný.
Práce rodičů v procesu výchovy výkonnostních sportovců je nesmírně náročná na jejich odolnost a vytrvalost. Na cestě uvítáte každého alespoň trošku zdatného pomocníka, který může vaši roli usnadnit. Rodinný bodovací systém se v tomto ohledu může také u vás doma zařadit mezi pomocníky skutečně významné.
Roman Božek: „Skvěle vymyšlený systém, který motivuje děti k opomíjenému a ne příliš oblíbenému kondičnímu tréninku. Aby fungoval, musí se individuálně nastavit na věk, fyzické schopnosti a rodinné prostředí každého hráče!!! Je důležité, aby počty opakování kondičních činností a bodové odměny za ně dítě neznechutily, ale motivovaly. S postupem času se bude „fyzička“ hráčů měnit k lepšímu a proto je nutné počty cviků potřebných k dosažení jednoho nebo více bodů upravovat a výkony zvyšovat.“
„Výkony v bodovacím systému pana Zacha jsou velmi vysoké a lze se k nim dopracovat až po dlouhodobějším tréninku. Proto je nutné tabulku pro začátek upravit.“ Upravený bodovací systém pro hráče ŽLTC najdete na nástěnce závodního tenisu, nebo je možné u mě vyžádat“
„Co mně v systému pana Zachy chybí, jsou DOMÁCÍ PRÁCE. Často se děje, že rodiče dětem zametají cestičku a vše příliš usnadňují, jen aby se neunavily na trénink nebo na zápas. Z dětí se stávají „tenisové primadony“, kolem kterých všichni skáčou. Měly by se více zapojit do úklidu domácnosti, poznat hodnotu práce druhých a být samostatnější. Až příliš často vidím na turnajích u mladých hráčů nevychovanost, aroganci a nedostatek pokory…“
„Aby bylo dosaženo cílů tohoto doplňkového „domácího tréninku“, je důležitá důslednost rodičů, aby plnění úkolů přísně kontrolovali a neomlouvali výmluvy dětí, proč něco nejde nebo je moc namáhavé. Je to systém jen pro hrstku zapálených, bude to pro vás náročné jak fyzicky, tak i na organizaci času. Ale bude to fungovat! A pokud má někdo spoustu jiných zájmů a kroužků, tak ať na to raději zapomene, stejně by nevydržel…
JAK VYCHOVAT ŠAMPIONA
O vánočních svátcích se mi dostala do rukou kniha o výjimečném příběhu jedné české rodiny! Je to kniha napsaná Pavlem Zachou, obětavým otcem, úspěšným trenérem a manažerem svých tří dětí, v jedné osobě. Jeho dvě dcery Monika a Leona hrály tenis na špičkové úrovni a zároveň obě vystudovaly vysokou školu v Praze. Z Pavla juniora díky obrovskému nasazení vychoval za 16 let hokejového centra, jenž převyšuje své vrstevníky na domácích kluzištích a kterého lanaří do špičkových klubů v Kanadě, Švédsku i Finsku.
Výchově svého syna obětoval většinu svého času, stavěl ho vždy před velké výzvy. Cvičil s ním od kolébky, učil ho tenisový servis, plavecká tempa i hokejový blafák. Hecoval ho, aby to nevzdal, i když byli soupeři o hlavu větší, tři roky starší a deset kilo těžší. Nedělal to bezmyšlenkovitě. Nehnal svého potomka zaslepeně na porážku. Nepřeceňoval ho „pro nic za nic“. Nenechával se unést touhou a ambicemi, které sám jako sportovec kdysi nedokázal splnit. Na každý krok ho pečlivě připravoval. Pavel Zacha se vydal vlastní cestou, svého syna vychoval převratným způsobem výchovy zvanou Kamevéda (komplexní multirozvojová výchova dětí). V České republice jsme tento trend ještě plošně nezachytili, i když v USA, v Kanadě a ve Francii existují podobné moderní výchovné programy už 15-20 let.
Celý příběh je zvláštní. Kdo ho zná jen povrchně, těžko ho pochopí. Zacha senior se setkal s různými reakcemi ostatních rodičů. Budí rozličné emoce. Svou zarputilostí, touhou po dokonalosti a až nadlidským nasazením rozděluje lidi kolem. Ti hloupější mu zpravidla spílají, pomlouvají ho. Ti inteligentnější s ním diskutují, polemizují, chtějí se poučit, případně ho následovat.
Nedělám si iluze, málokterý rodič si zvolí stejnou životní cestu jako Zachovi. Nicméně mnohé jejich názory a zásady jsou v dnešní době počítačové a televizní generace velmi podnětné! Kdo by měl zájem nahlédnout do Kamevédy hlouběji, může si knihu objednat na emailové adrese: pazacha@email.cz nebo navštívit internet. stránky: www.kameveda.com
O část zkušeností a poznatků z knihy „Jak vychovat šampiona“ se s Vámi podělím na nástěnce závodního tenisu.
Roman Božek